28
Suchá zídka
Poslední dobou se poměrně často zaobírám otázkou, jak by se měla správně osázet kamenná suchá zídka. Zídky jako takové se mi líbí. Ne ty moderní, z betonových prefabrikátů co se tváří jako pravý kámen, ale ty skutečné, co lemují polní cesty, vznikají z polorozbořených zdí starých, dnes již neexistujících domů. Zídky které vznikaly tak , jak lidé obdělávali svá políčka a sebrané kameny skládali podél hranic pozemků. Zídky ve kterých se ukrývají ještěrky a hmyz, ve kterých hnízdí drobné ptactvo. V
neposlední řadě jsou to i zídky nové, které vznikají na našich zahradách jako dekorační prvek a jsou osazovány různými druhy odolných skalniček. Pro mne osobně jsou nejhezčí zídky ze starých opukových kamenů, na kterých se podepsal zub času. Jsou lehce omšelé, rozpukané a porostlé zajímavými rostlinami. V loňském roce jsem se pro záchranu jedné takové zídky rozhodla a to tím nejpřirozenějším způsobem. Osázením odolnými druhy rostlin, které svými kořeny zpevní postupně sesouvající se zdivo.
Rod Prometheum je malá, zřetelná, monofyletická ( přirozená) skupina 8 druhů, mající společný původ. Skupina se vyvinula z rodu Sedum, podrodu Gormania v iránsko – turecké oblasti. Některé druhy jsou blízce příbuzné rodu Rosularia, od kterého se odlišují absencí vyvinutého kaudexu, květenstvím ve tvaru vrcholíku místo laty, méně spojenými petály. Sedm taxonů je evidováno z oblastí Turecka, přičemž tři druhy jsou endemické v Anatolii – P. chrysanthum, P. muratdaghense, P. sempertinicum var. serpetinicum a P. serpetinicum var. giganteum. Zbývající čtyři druhy jsou distribuovány na Kavkaze,v Iránu a Iráku – jmenovitě P. aizoon, P. pilosum, P. rechingeri a P. sempervivoides .
Zda se orostachysy řadí mezi rozchodníky nebo ne, je otázka úhlu pohledu. Když zalistujeme ve starších publikacích věnovaným těmto sukulentím rostlinám, nalezneme je zařazeny v rodu Sedum – skupina Orostachys. Podle mne, nezáleží ani tak na šuplíku, do kterého určitý rod nebo druh zastrčíme, ale na tom, zda se nám rostliny libí nebo ne. Orostachysy, konkrétně Orostachys thyrsiflora na mé stupnici oblíbených zimovzdorných sukulentů patří na jedno z předních míst. Jedná se o velmi zajímavý druh, který se svým vzhledem vyrovná jiným atraktivním rostlinám zařazeným v tomto rodu.
Mezi rozchodníky, které mám ve své sbírce se nalézá také jeden velmi zajímavý druh. Je jím Sedum amplexicaule ssp. amplexicale. Přesto, že se jedná o rostlinu spíše pro sběratele, ráda bych se zmínila o zvláštnosti, kterou tento druh vyniká. Výše jmenovaný rozchodník se vyskytuje převážně v suchých a kamenitých oblastech Alžíru, Maroka, Tunisu a na Balkáně. Jedná se drobný rozchodník s plazivou formou růstu, věkem tvořící husté polštáře. A v čem spočívá jeho zvláštnost? Tento rozchodník má totiž vynímečné období růstu, kterým je zima.
Sedum kimnachii je rostlina původem z Mexika. Nejedná se ovšem o botanický druh, její výskyt je uváděn jako zahradnický hybrid neznámého původu. Když jsem získala první bylinné řízky stonků s vrcholovými růžicemi, zasadila jsem je do hlubší misky, kdy velmi brzo vytvořily kořeny. Během krátké doby misku vyplnil porost hustého sukulentního křovíčka, ne vyššího než 15 cm. Přesto, že se jedná o rostlinu v kultivaci poměrně vzácnou, nikterak mě svými vzhledem nenadchla. Znám mnohem krásnější. Během zimy listy z pomalu dřevnatějících stonků opadly a zachovaly se pouze ve vrcholových růžicích. To už vypadalo docela zajímavě. Proto jsem na jaře oddělila několik dospělých stonků a nechala je opět zakořenit. Malé květináčky jsem umístnila na slunečné místo v zahradě a tak trochu na ně zapomněla. No, mohu s úlevou říci, ještě že neexistuje organizace proti týrání rostlin. To čím si tahle kytka během letošní sezóny prošla, rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Jarní chlad a měsíc trvající deště. Velmi horký a suchý měsíc během léta, pak zase měsíc vydatných dešťů, na závěr studený a suchý podzim a aby toho nebylo málo i první lehký podzimní mrazík.
Soukromě jsem si rozchodníky rozdělila na tři skupiny, jarní, letní a podzimní. V každém tomto ročním období jsou druhy, které jsou svým vybarvením nebo květem vynímečné a výraznější než obvykle. Do skupiny podzimních rozchodníků určitě patří rod Phedimus. Rostliny vyskytující se od Ruska po Dálný východ. Charakteristické jsou poléhavé stonky, protáhlé kopisťovité listy se zoubkovitou nebo pilovitou čepelí. Rostliny kvetou v první polovině léta a květy jsou podle jednotlivých druhů v barvách od bílé přes žlutou po purpurově červenou. Jedná se o velmi odolné rostliny, kterým nečiní problémy přezimování v našich podmínkách.
Sedum sedoides je stálezelený druh rozchodníku, který zdobí velké, bílé a velmi nápadné květy. Je to nádherná skalnička rostoucí na skalách a ve skalních štěrbinách, v oblastech Indie, Kašmíru a Pákistánu, v nadmořských výškách od 2000 do 3500 metrů, kde je prostředí s jen malou konkurencí ostatních rostlinných druhů. Je s podivem, že o této krásné rostlince je tak málo informací a ty které jsem na internetu dohledala, jsou buďto strohé botanické popisy nebo mohu-li to vyjádřit familiérně zcela „mimo mísu“. Uvedu některé perly, například že druh je žlutokvětý, nebo vhodný pro suchá a slunečná místa. Ráda bych zde proto uvedla své zkušenosti s pěstováním, a díky několika různým stanovištím na kterých mám Sedum sedoides vysazené.
Prodej rozchodníků
PĚSTOVÁNÍ SUKULENTŮ
