Poslední dobou se poměrně často zaobírám otázkou, jak by se měla správně osázet kamenná suchá zídka. Zídky jako takové se mi líbí. Ne ty moderní, z betonových prefabrikátů co se tváří jako pravý  kámen, ale ty skutečné, co lemují polní cesty, vznikají z polorozbořených zdí starých, dnes již neexistujících domů. Zídky které vznikaly tak , jak lidé obdělávali svá políčka a sebrané kameny skládali  podél hranic pozemků.  Zídky ve kterých se ukrývají ještěrky a  hmyz, ve kterých hnízdí drobné ptactvo. V neposlední řadě jsou to  i zídky nové, které vznikají na našich zahradách jako dekorační prvek a jsou osazovány různými druhy odolných skalniček. Pro mne osobně jsou nejhezčí zídky ze starých opukových kamenů, na kterých se podepsal zub času. Jsou lehce omšelé, rozpukané a porostlé zajímavými rostlinami. V loňském roce jsem se pro záchranu jedné takové zídky rozhodla a to tím nejpřirozenějším způsobem. Osázením odolnými druhy rostlin, které svými kořeny zpevní postupně sesouvající  se zdivo.

Osázení takové staré zdi není nijak náročné a zvládne jej téměř každý. Osázením zdi myslím její svrchní části  tak , aby zasazené rostliny vytvořily hustý koberec zpevňující povrch a ochránily tak zdivo před pronikáním vody a následným sesouváním. Velmi důležitý je výběr druhů, které pro takové osázení vybereme. Poměrně často čtu v nabídkách různých zahradnických  firem – druh pro suché zídky. To  může být sice pravdou, ale pro náš účel se hodí pouze ty  druhy, které mají  hustý, nitkovitý, povrchový kořenový systém. Rostliny s dlouhým,  mrkvovitým kořenem  jsou vhodné do svislých štěrbin, nikoliv na zpevňující vodorovnou plochu. Stejně důležitá je i odolnost jednotlivých rostlin. Mělo by se vždy jednat o druhy, které dobře zvládají extrémní podmínky dlouho trvajících  období sucha střídané  vydatnými dávkami vody přívalových dešťů, stejně tak jako s vysušujícími nárazovými větry.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se mi osvědčilo pouze několik druhů rozchodníků, které se velmi dobře vyrovnávají se stresovým prostředím, jakým suchá zídka je. Jedná se hlavně o Phedimus spurius a Phedimus hybridus, oba ve svých botanických formách, nikoliv kultivary. Dálšími pak jsou Sedum album, Sedum sexangulare, Sedum acre a Sedum dasyphyllum. Stejně odolné jsou i Sedum montanum a Sedum sarmentosum. Z dalších rostlin je ideální Sempervivum tectorum. Už jeho  české jméno, netřesk střešní, jej předurčuje pro osazování stresových stanovišť. I zde platí, že kultivary nejsou vhodnými rostlinami.   Velmi odolné a zvládající každé extrémní počasí jsou jovibarby, hlavně pak u nás nejznámější a domácí Jovibarba globifera. Dají se použít i různé druhy klasických polštářovek, jako je například Aubrieta nebo mochny, Dianthus deltoides, Veronica spicata nebo Veronica prostrata. Výčet bych uzavřela drobnými festukami, ale při jejich užití je dobré občas zkontrolovat, zde se nesemení do svého okolí a neutiskují tak zbylé druhy, které nejsou dostatečně konkurenceschopné.

Pak už si jen stačí rozmyslet si, zda zvolíme husté osazovaní bez mezer mezi jednotlivými trsy, nebo zda vytvoříme jakousi malou přírodní skalku s plochými drobnými kameny na povrchu. Mějme na paměti, že vše by mělo vypadat co nejvíce přirozeně a používat bychom měly co nejvíce rostliny, které jsou našimi domácími druhy. Suché zídky jsou přeci krásné a  do naší krajiny patří.

2011©sedum.cz