Sedum kimnachii je  rostlina původem z Mexika. Nejedná se ovšem o botanický druh, její výskyt je uváděn jako zahradnický hybrid neznámého původu. Když jsem získala první bylinné řízky stonků s vrcholovými růžicemi, zasadila jsem je do hlubší misky, kdy velmi brzo vytvořily kořeny. Během krátké doby misku vyplnil porost hustého sukulentního křovíčka, ne vyššího než 15 cm. Přesto, že se jedná o rostlinu v kultivaci poměrně vzácnou, nikterak mě svými vzhledem nenadchla. Znám mnohem krásnější. Během zimy listy z pomalu dřevnatějících stonků opadly a zachovaly se pouze ve vrcholových růžicích. To už vypadalo docela zajímavě. Proto jsem na jaře oddělila několik dospělých stonků a nechala je opět zakořenit. Malé květináčky jsem umístnila na slunečné místo v zahradě a tak trochu na ně zapomněla. No, mohu s úlevou říci, ještě že neexistuje organizace proti týrání rostlin. To čím si tahle kytka během letošní sezóny prošla, rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Jarní chlad a měsíc trvající deště. Velmi horký a suchý měsíc během léta, pak zase měsíc vydatných dešťů, na závěr studený a suchý podzim a aby toho nebylo málo i první lehký podzimní mrazík.

Nebudu to protahovat, prostě Sedum kimnachii je velmi odolný druh, který zvládne i velmi výrazné přehmaty začínajícího pěstitele. Ideální je slunečné stanoviště s mírnou zálivkou v intervalu tří neděl. Při vyššímu přísunu vody nastává bujnější růst a rostlina ztrácí svůj bonsajový vzhled. Při držení rostliny v suchu (nevytápěný skleník), zvládne i déle trvající pokles teplot k -5°C, kdy dojde k mírnému zamrznutí půdy. Po oteplení se rostliny opět probudí k životu ( tuto zkušenost jsem si ověřila u přátel, kteří mi ji potvrdili). Je tedy zřejmé, že zimování je nutné bez přísunu vody ve velmi chladné místnosti, s teplotami pohybujícími se okolo nuly. Pro zachování drobného vzrůstu je nejvhodnější malá, hlubší miska o průměru do 7 cm.