Tak tu máme konečně jaro. Letošní zima byla skutečně pro některé  druhy rozchodníků opravdu náročná. K mému velkému překvapení došlo k poměrně velkým ztrátám u běžných evropských druhů, jako jsou Sedum hispanicum minus, Sedum hispanicum minus Aureum , Sedum dasyphyllum a Sedum forsterianum. Tyto druhy mi téměř uhynuly a z bohatých trsů zbyly jen kousky , které opět zakořeňuji.

Na druhou stranu jsem  letošní zimu podrobila tvrdé zkoušce citlivější japonské druhy, Sedum makinoi variegata, Sedum surculososum, Sedum tetractinum a Sedum rupifragum. Protože uvedené druhy se objevily loňského roku v mé sbírce poprvé a zkušenosti se zimováním jsem měla nulové,  zajistila jsem si na zimu dostatečné množství záložních rostlinek, které jsem rozmístnila na různá místa, jak na zahradě, tak ve studených podmínkách pařeniště nebo netopených místnostech. Rostliny, které byly umístněny ve studeném pařeništi a na volném  místě krytém střechou, nepřečkaly první holomrazy, které letos dosahovaly – 15°C. Rostliny v místnosti s teplotou 0 – 5 °C zimu sice přečkaly, ale od prosince do března jsem je musela 4x zalít. Tím samozřejmě došlo k mírnému růstu , takže nyní jsou nehezké, musím je seříznout a nechat opět zakořenit. No a konečně rostliny volně zasazené na skalce, bez jakéhokoliv krytu  chvojím přečkaly tu letošní zimu velmi dobře a už při jarní oblevě byly patrné známky růstu. Přiznám se, že jsem byla přesvědčená že právě o tyto rostlinky přijdu a výsledek pokusu mě mile překvapil. Jejich dobrý stav určitě ovlivnila vysoká sněhová pokrývka, takže v zimách, kdy nebude dostatek sněhu bude určitě nutná ochrana chvojím.

Jako další druh který prošel testem je Sedum polytrichoides, který se začíná objevovat na českém trhu, bohužel opět díky zahradníkům, pod špatným jménem,  jako zimuvzdorná forma Sedum rupestre. Jak už jsem psala v příspěvku věnovaném tomuto krásnému rozchodníku, S. polytrichoides není zcela  zimuvzdorný. Proto byla jedna zkušební  rostlina  nechána přes zimu  volně v zahradě – úhyn. Další dvě putovaly na zimu opět do místnosti s teplotou 0  až 5°C. Pro tento druh je zimní zálivka nutná, jinak zaschne.

Trošku rozmazlený je druh Sedum sempervivoides, které vyžaduje zimování v suchých podmínkách. Proto jeho zimní stanoviště bylo venku, na speciálně připraveném místě pro umístnění celé sbírky. Bylo tvořeno dvěma velkými parapety, které byly z části kryty střechou, takže během celé zimy zde bylo sucho a mohla jsem sníh kupit  pouze na vybrané druhy. Toto místo bylo právě ideální pro S. sempervivoides, které dostalo sněhovou pokrývku až  v době, kdy začalo dlouhodobě mrznout a nehrozilo střídavé  roztávání a zamrzání sněhu.

Na stejném, krytém  místě byly přes zimu umístněny vysoké druhy rodiol – Rhodiola rosea, R. rosea arctica, R. walichiana a R.  integrifolia. Těm vyhovuje mrazivá zima a suché stanoviště. V každém jiném případě může dojít k zahnívání kořenů a úhynu celé rosltiny. Odlišné pomínky vyžadují druhy R. trollii a R. pachyclados. Ty přes zimu zvládnou  vlhké  podmínky aniž by došlo k jejich  poškození.

Kapitola sama pro sebe je rod Phedimus , který zvládne jakékoli místo na zahradě, ať již kryté nebo vlhké. Přečká vše.

Právě je měsíc duben a všechny rostliny se začínaj probouzet. Po tuhé zimě a prvním měsíci na  sucho dostaly koncem měsíce března všechny rostliny první zálivku, Konečně nastává období, kdy se budeme z jejich krásy už jen těšit.

Přeji krásné jaro a úspěšné pěstování.