Dalším z řady  evropských kobercových rozchodníků je druh pocházející z jihozápadní části Bulharska, Sedum stefco. Méně zkušený pěstitel by si jej mohl klidně splést s druhem Sedum album. Při podrobnějším pohledu však zjistíme výrazné rozdíly. Těmi  hlavními a určujíc mí jsou v době vegetace  karmínové stonky a červené listy. Když se v pozdním létě otevřou narůžovělé  květy, není pochyb o tom o jaký druh se jedná.

Sedum stefco má pomalejší růst a svým porostem neobtěžuje okolí. Tvoří husté koberce které na slunečném  stanovišti přímo září. Díky pomalému růstu je ideální do zvýšených partií sklalek, odkud lehce přepadává přes kameny. Široké uplatnění má také při osazování koryt a miniaturních skalek v různých mísách. Nejlepší je vysadit jej k okraji, který svým kompaktním porostem hezky olemuje a naruší tak pravidelnost tvaru nádoby. Velmi efektně vypadá ve štěrbinách mezi kameny, kde svým zbarvením vytvoří s podkladem výrazný kontrast.

Přiznám se, že když jsem získala Sedum stefco, tak trošku jsem podceňovala jeho vzhled.  V té době bylo málo slunce, začínalo jaro a rostlina se mi jevila skutečně jako Sedum album. Byla zelená, nevýrazná a téměř nerostla. Řízek jsem zasadila do malé misky a umístnila mezi další druhy rozchodníků. Během léta se ošklivé káčátko proměnilo na krásný, červeně zářící bochánek tvořený  hustě stěsnanými růžicemi výrazně červených, sukulentních listů.

Stefco  vyžaduje pro krásné vybarvení  slunečné stanoviště. Při pěstování ve stínu nebo trvale ve skleníku ztrácí červená barva , růst se stává bujnější a rostina tím přichází o svou atraktivnost. V oblastech, kde jsou úpornější zimy s vyššími mrazy je nutná ochrana proti vymrzání . Ve sklace zajistíme  vzdušný kryt z chvojí, druhy pěstované v nádobách umístníme na chráněné místo studeného skleníku nebo pařeniště. Před zimou   je vhodné založit na chráněné místo  vždy několik řízků, pro případ, že bychom o rostlinu během zimy přišli.