Rod Sedum je velkým rodem, který nalezneme na téměř celé severní polokouli. Některé druhy vyžadují úpal, některé stinné místo, některé druhy rostou na dně potoků a bažinatých březích řek, další druhy nalezneme na skalních útesech nad hladinou moře a vláhu sbírají z mořského příboje slané vody. Jak je patrné, pěstování není jednotnou záležitostí, tak jak je bohužel v převážně většině prezentováno. Většinou se setkávám s názorem, ..”když rozchodník, tak na úpal”. Třeba takové Sedum stoloniferum ( dnes už Phedimu stoloniferus) na plném slunci zcela určitě zahubíte. Pro zdárné pěstování je nutností vytvoření dobrých podmínek. Tím si ušetříme hodně starostí a taky času který nemusíte následně věnovat záchraně rostlin.

Při pěstován jednotlivých druhů je důležité najít si informace, kde vlastně které druhy rostou na svých lokalitách. Třeba mě překvapilo, když jsem četla popisy lokalit Sedum clavatum. Druh roste na stinných a vlhkých místech, v roklinách , ve svislých spárách a stěrbinách skal. No a protože to je druh z Mexika, většina z nás by ho umístila na plné slunce, což by asi nebylo to pravé ořechové. Už jen to, že se v horkých letních dnech kořeny v pěstební nádobě přehřívají a po zalití může dojít k jejich zapaření a následném odumření. Ono tady ani tak nejde o sluneční svit, který až tak rostlině neublíží, ale o teplotu vzduchu. Podle podmínek ve kterých se nalézá snadno odovodíme, že vyžaduje chladnější vlhký vzduch. To že roste ve spárách pak ukazuje na to, že rostlina nemá ráda přemokření, protože svislá poloha ukazuje na rychlý odtok vody.

Pro představu zde popíši jak mám svou sbírku umístněnu. Pro sbírku (150 druhů), mám speciálně vyčleněné místo dvou 7 metrů dlouhých parapetů. Jsou postaveny proti sobě tak, že na jedné straně chytají první ranní sluníčko, na straně protější pak slunce polední a odpolední. Polovina prvního parapetu je od 10 hodin zastíněná, tam jsou umístněny druhy které vyžadují stín. Druhá polovina je osluněná až do 13 hodin. Druhý parapet má sluneční svit od 10 do 15 hodin. A opět je doba slunění rozdělena na dvě části. První polovina chytá slunce od rána do hodiny dvanácté ( tam jsou vesměs mexické ruhy, které mají rády slunce ale ne dlouhodobý úpal), druhá polovina od 10 až do odpoledne. Oba parapety stojí na betonové ploše pod urovní terénu tak, že všechny misky na nich položené jsou zároveň s trvalkovým záhonem, který celou plochu kolem dokola lemuje. Pro pěstování rozchodníků je toto umístnění ideální. V období letních veder, kdy většina sukulentů stagnuje stačí, když zalévám okolní záhony a tím poskytuji dostatek vzdušné vlhkosti pro sukulenty, kterým to evidentně vyhovuje.

Samozřejmě, pokud vlastníte několik druhů , není třeba se zatěžovat tvytvářením speciálních podmínek, rostlinka se vždy umístní nebo zasadí  na to nejvhodnější místo. Ale to co jsem zde popsala je vlastně ověřeno zkušenostmi, kdy jsem postupně, tak jak se sbírka rozrůstá, hledala nejideálnější podmínky pro sestavení ucelené kolekce, aniž by musely být jednotlivé druhy na různých, od sebe vzdálených místech zahrady. Velmi dobře si pamtuji, když jsem při prvních sbírkových rostlinách  putovala po celé zahradě a hledala to nejleší místo. Buďto byl moc slunečné, nebo zase  pro některé druhy moc stinné.

Často mi lidé píší, že po přečtení těchto stránek si uvědomili, proč jim některé druhy nerostou, hlavně díky nevhodně zvolenému místu na kterém je mají zasazeny. Mě osobně nejvíce překvapilo, když jsem začal studovat tento rod, kolik druhů vyžaduje stín nebo alespoň polostín. A zase naopak, některé druhy, jako třeba Sedum oreganum, vyžaduje ten největší úpal a sušší podmínky, hlavně na přezimování. Na plném slunci vytvoří nádherně kompaktní, těsně semknutý bochánek temně kramínově zbarvených lesklých růžic. Při nedostatku světla je trs rozpadavý, vytáhlý a zcel se vytratí červené zabarvení listů.

Zajímavá je také proměnlivost rozchodníků v různých ročních obdobích. Jinak vypadají na jaře, jinak v létě a některé jsou nejkrásnější na podzim. Nejčastěji mají druhy na jaře svěže zelené listy a postupem roku se jejich vybarvení stává výraznějším a sytějším. Prokreslují se některé linie, které na madých listech nejsou vidět. Typické je  Sedum lydium. Z jara je svěže zelené, v letních měsících se šištice listů  vybarví sytě rudě a na podzim se stává sytě zelené.  Stejně se chová i Sedum tetractinum , sytě zelná se mění na bronzovou a  vrací se zpět k zelené barvě. Pak jsou druhy, např. Sedum elacombianum, které svou svěží, hráškově zelenou barvu zachovává po celý rok až do podzimu. Někěteré druhy se po odkvětu zcela vytratí (Sedum Aizoon) a některé druhy svou barevnost předvedou až ke konci vegetačního období, kdy se jejich listy vybarví různými ostíny červené až bronzové. Mě osobně fascinuje  Sedum rupifragum. Nádherný druh s jasně zelenými listy, které na podzim září bronzovou bravou. Stejně tak jako Sedum rupestre ‘Angelina’ . Druh který miluje slunce na jaře září zlatavě zlutou barvou svých čárkovitých listů. Před květem je lepší rašící květní stvoly sestřihnout, tím se rostlina zmladí, obnoví se barevnost a na podzim nové přirůstky z léta své vrcholky zalatavých listů zbarví do bronzova. Obodobně se chodvá i Sedum acre ‘Yelow Queen’ .

A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Svět rozchodníků je různorodý, velmi proměnlivý a díky své variabilitě není rozhodně nudný. Zkuste jeden druh zasadit do různých druhů půdy , umístnit na různá místa v zahradě a budete překvapeni kolik forem se Vám najednou objeví.