Když jsem si přinesla domů tuto rostlinku, měla jsem radost, že nám přibyla do sbírky další, tentokráte drobná echeverie, se zajímavým keříčkovitým růstem. Postupem času, tak jak se rozrůstala, zdála se mi být forma růstu trošku odlišná od růstových forem echeverií. Ty totiž tak bohatě neodnožují a nevytváří růžice na stoncích, ale na kmínku, který se vytvoří až po nějakém čase.( samozřejmě záleží na druhu). Nezbylo než zapátrat v odborné literatuře a jméno rostlinky bylo na světě. Sedum clavatum. Mexický druh rozchodníku, který skutečně připomíná drobnou echeverii.

Domovem tohoto druh je údolí řeky Tiscalatengo Rive, v Trans- mexickém vulkanickém pásu. Roste většinou ve svislých polohách ve stěrbinách skal, na andezitových útesech , stinných roklinách a údolích podél řeky Tenancingo River . Druh tvoří kolonie z dlouhých sukulentních stonků, na jejichž konci vyrůstá vždy jedna růžice jasně zelených listů, s charakteristickou červenou tečkou na vrcholu a jemně šedavě modravým, jednotným povlakem bez kresby. Tyto porosty jsou složeny až ze 70 rostlin, mnohdy jen několik metrů nad řekou, rostlé v mechu a mezi drny trávy.

Podle popisu lokalit lze odovdit prostředí, které rostlina vyžaduje pro pěstován v našich podmínkách. Zahradní zemina s dílem hrubšího štěrku, aby kořeny měly možnost průstat tak, jako když jsou ve štěrbině mezi skalami. Tím že rostou ve svislých polohách mají ve svém prostředí rychlý odotk vody. Ten nahradíme přimíchání menšího dílu písku do pěstebního substrátu, aby nedocházelo k přemokření kořenů. Substrát by neměl být ale příliš vysachyvý, tak jako u většiny sukulentů, protože na nalezištích byly nalézány roslitny i v jílovité půdě. Místa výskytu jsou rokliny, polostinná místa, například byla nalezena kolonie rostoucí na sklaním výchozu v mechu pod mostem. Proto naši rostlinku umístníme spíše na polostinné místo s putovním stínem ( stín který tvoří třeba koruny stromů nebo listanté keře, kterými pronikají občas sluneční parsky), nebo na místo s rozptýleným svtětlem. A jako poslední, druh roste v místech, kte je vyšší vzdušná vlhkost. Jak je patrno, je důležité prostudovat si ( pokud je ta možnost), kde byly rosltiny nalézány. Ne všechny sukulenty rostou na horkém slunečném stanovišti s minimálními dávkymi vody. Sedum clavatum bychom na horkém, letním plném salunci zcela bezpečně zahubili.

…. a jak řekli, tak udělali …. rostlinu jsem zasadila do mělčí keramické misky, mezi hrubé kameny, které pokrývají i část dna. Místo jsem pak zvolila z většiny dne stinné, kam svítí pouze raní slunce od 10 do 13 hodin. Neposkytuji ji žádnou zláštní péči, prostě nechávám na přírodě, když praší, tak dostane vodu. Pravdou ale je, že je v těsné blízkosti velkého trvalkového záhu, který se zalévá každý podvečer, což zajišťuje dostatečnou vzdušnou vlhkost a občas nějaká ta kapka padne i do misky s rozchodníkem. Řekla bych, že se clavatu v těchto podmíkách docela daří.

Sedum clavatum je druhem vhodným i pro pěstování v běžných bytových podmínkách. V takovém případě ale volíme slunečné  místo na okně. Ideální pro pěstován je plošší miska s několika většími kameny, o které se stonky s růžicemi mohou opřít. Zálivka by měla být pravidelná jednou týdně a v zimních měsící omezená na minimum. Ideální je, přistit rosltinu do chladné, světlé místnosti s teplotou okolo 10°c.

V kultivaci existuje ještě Sedum clavatum’Lime Drops’. Ten je oproti Sedum clavatum mohutnější s velmi sukulentními listy  a masivními stonky.  Rostlina oproti Sedum clavatum  nmnohem méně odnožuje a má výrazně pomalejší růst. Listy jsou větší, rostlé po celé délce stonku. Sedum clavatum má listy stěsnané při vrcholi stonuku. Barvu mají svěže zelenou s namodralým nádechem s stříbřitou kresbou na povrchu, bez červené tečky na vrcholu.  Sedum clavatum má listy s namodralým povlakem bez kresby po celé  vrchní plošce listu, na vrcholu s červeným bodem v průměru +-2 mm.

Oba dva druhy jsou zajímavé a pro kultivaci nenáročné.
petrli